Děti ze sboru Coro Piccolo na Filmovém festivalu ve Zlíně

[3]V těchto dnech vrcholí program 52. ročníku Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně, Zlínfest 2012. Vedle tradičních, v celém světě ostře sledovaných mezinárodních soutěží filmů pro děti, filmů pro mládež, animovaných filmů a evropských debutů, budou hlavním programovým tahákem nejen filmového programu Dny irské kinematografie.

Jedním z vrcholných doprovodných programů je, zejména mezi dětmi oblíbený, Den České televize, kdy po zlínském Náměstí Míru pobíhá Večerníček, Maxipes Fík, Křemílek a Vochomůrka nebo Králíci z klobouku. Vzduchem létají děti na obřích trampolínách, všude je plno nejbáječnějších atrakcí a televize samozřejmě přiveze i nějaké ty filmy.

Letos to byly hned dvě nové pohádky. První byla vtipná pohádka Micimutr a druhou pohádkou - a největším tahákem pro diváky - byla pohádka Tajemství staré bambitky, která se stala nejoblíbenější pohádkou loňského roku. Pohádka, která uchvátila diváky i díky krásné filmové hudbě a nádherným písničkám. A protože jsme se podíleli na natáčení písniček do pohádky, pozvala nás Česká televize do Zlína jako své pohádkové účinkující.

Ve středu 30. května jsme se před pátou hodinou ranní sešli u velikánského autobusu, rozloučili se svými rozespalými rodiči a vyrazili na Moravu. Cestou autobusem jsme ještě zkoušeli písničky se zbrusu novými hudebními podklady a v 9 hodin jsme připravení, natěšení a plní očekávání vyskákali z autobusu na Zlínském festivalovém náměstí, kde nás čekala dvě pohádková vystoupení.  Ještě před naším prvním pěveckým výstupem jsme se rozprchli po náměstí a alespoň letecky jsme oběhli různé skákací a adrenalinové atrakce. Potom následoval rychlý převlek, naběhli jsme na podium a zazpívali několik písniček z českých pohádek.  Odpoledne jsme se setkali s tvůrci pohádky Tajemství staré bambitky, sezkoušeli jsme hudební program s představitelkou Aničky, Kamilou Janovičovu, která si nás okamžitě všechny získala. Oběhli jsme stánky České televize, skamarádili jsme se s Večerníčkem, mrňata stačila postavit domečky pro skřítky a už nás čekal náš hlavní pěvecký program, pásmo písniček z „Bambitky“, které jsme si zazpívali s Aničkou a malým princem Jakubem (byl jím náš David!!). Vystoupení bylo bezva!!!  Děti pod podiem i jejich rodiče znaly písničky nazpaměť, takže všichni zpívali s námi, celé náměstí v ten okamžik žilo „Bambitkou“.

Dozpívali jsme těsně před čtvrtou hodinou a následoval doslova raketový převlek a přesun do festivalového studia Miniparlamentu, kde jsme jako sbor natáčeli speciální díl toho dětského pořadu. Ve studiu jsme zazpívali a začala diskuze.  Do rolí poslanců se vžila osmiletá Verunka, desetiletá Julinka i jedenáctiletá Eliška a Nicole. Poslední jmenovaná přednesla své téma diskuze: Farma u škol. Strhla se debata mezi všemi čtyřmi „politiky“ a následně i debata nás ostatních, přihlížejících. Až do tohoto momentu natáčení probíhalo standardně, v klidu a asi jsme ničím pana režiséra a ostatní štáb neoslnili. Ovšem potom to přišlo. Mikrofonu se ujal Matěj z první třídy a pustil se do „politiků“. Celý jejich návrh totálně předělal a mluvil a mluvil. Moderátorka pořadu využila této situace a stejně, jako tomu bývá u opravdových politických diskuzí, snažila se Matěje tím správným moderátorským stylem uklidnit, předat slovo dalším, ale marně. Matýsek se odbýt nenechal.  Všichni jsme zadržovali smích, protože to co se odehrávalo, bylo naprosto stejné, jako když se díváte na nedělní politické diskuze.  Kameraman za velikánskou kamerou se smál, až slzel a všichni přítomní dospělí ve studiu také. Nakonec nevydržela ani paní redaktorka, a ostatně ani my, a rozesmáli jsme se na celé kolo. Matěj byl v tomto okamžiku hvězda dne a pan režisér přiběhl celý nadšený, že to je přesně to, co k natáčení potřebuje a co se opravdu jen tak nevidí.  Když jsme opustili studio, přímo před radnicí, kde se Miniparlament natáčí a kde byly na zdech zavěšeny televizní obrazovky a vše, co se ve studiu odehrává, jde přímým přenosem ven, stálo spoustu lidí a všichni se na nás usmívali, ukazovali si na Matýska. Technici u přenosových vozů plácali Matěje po zádech. Takže jsme v závěru dne ukázali, že kromě zpívání umíme také udělat zábavnou show a že z některých z nás možná budou i úspěšní politici.

Ještě v autobuse jsme si o všem povídali a i když jsme byli už 14 hodin na nohou únava se nedostavila. Cestou do Prahy jsme se stavili na „večeři“ v McDonalds, skoukli jsme v autobuse dvě pohádky a těsně na konci výletu jsme si ještě zazpívali.

Celý dlouhý festivalový den jsme si užili skvěle a příští rok pojedeme zas!!!

Piccolata a Piccoláci  ze Smetanky