Historie 2. světové války našima očima

[3]Karlovo náměstí, 29. květen 2012, slunce, modré nebe. Střih. Šedivá zeď, ostnatý drát, ostrá němčina z tlampače, úřední strohá čeština – svět jinde, svět za branou minulosti, rok 1942 a uprostřed my.

Přišli jsme bádat, jakou atmosféru prožívali lidé v období po atentátu na Heydricha v roce 1942, jak jedna chvíle, významná pro dějiny Evropy, změnila osudy desítek, stovek lidí i celých rodin. Do šedivých ponurých chodeb nás vedou naši průvodci, ještě na slunci si s nimi utřídíme fakta, do útrob baráků koncentráku jdeme sami a zamrzneme hned za prvními dveřmi. Osudy obyčejných lidí, jejích fotografie, jejich vzpomínky. Pečlivě čteme, mlčíme, kolem nás se pohybují lidé, ale moc je nevnímáme. A tak to jde po celou dobu, kdy se seznamujeme s přetrženými životy, se zmařenými láskami, s myšlenkami lidí, kteří většinou už nežijí. Jejich životní osudy ale jsou s námi jako odkaz paměti národa… Zapisujeme si moudré myšlenky i životopisná data, snažíme se vyplnit i pracovní listy, pomáháme si… Až k místu na konci. A protože jsme společně viděli film Lidice, víme, co ten obyčejný dřevěný metr u zdi znamená. Smrt, zákeřnou a nečekanou. Naproti hoří svíčky a vedle nich je plná zeď jmen těch, kteří zemřeli pro výstrahu ostatním. Rodina Kubišova, rodina Novákova, Moravcova…. Na tomto místě si ještě povídáme s průvodcem – o tom, jak relativní mohou být některé lidské činy, o životě, o fanatismu, o zneužití moci, o zradě, o odvaze a hrdosti, o minulosti.

Loučíme se, vnímáme, jak všechno, čemu se poslední roky věnujeme, do sebe zapadá. Stopy zmizelých, film Lidice, návštěva Lidic a Terezína, tryzna v Terezíně, besedy s pamětníky, všechno nám ukazuje cestu z minulosti do budoucnosti. Nebudeme – li znát svoji minulost, netrefíme do budoucnosti …. Abychom uzavřeli dnešní den poznání – jdeme vzdát tichou poctu parašutistům, kteří položili svoje životy v okamžiku, kdy je po zradě kamaráda vypátralo gestapo v nedalekém kostele sv. Cyrila a Metoděje. Pamětní deska a květiny. A zase my. O něco poučenější a snad i moudřejší. Vracíme se do svého světa. Slunce, modré nebe…

Se žáky VIII.A napsala - ič-