„Malé státy uvnitř velkých států“ Monako a Provence

[3]24.9. 19:00 jsme nasedli do autobusu. Cesta směr Francie začala. Cesta byla daleká. Každý si sedl podle sebe, s kým chtěl sedět. Po 3 hodinách jsme zastavovali, abychom si mohli dojít na záchod anebo něco koupit. První zastávka byla na Rozvadově poblíž hranic s Německem. Zastávka trvala po každé stejně 20-30 minut.

Sedli jsme si pak do autobusu a jeli, přejeli jsme hranice. Jeli jsme na noc, takže jsem z cesty viděl jen tmu.

Vstávali jsme v 6 ráno nebo tak nějak. Byli jsme už ve Francii, ne v cíli, ale na začátku. K snídani jsme si mohli u řidičů koupit dobrý čaj.  Za celou cestu do Francie jsme všichni viděli krásnou krajinu, řeky, louky, kopce atd. První velká poznávací zastávka byla ve městě Vers Pont du Gard, kde je i muzeum, kam jsme šli. Muzeum bylo venkovní ale i vnitřní, venku se nacházel most – Pont du Gard, je to jeden z nejkrásnějších mostů.  Je to most přes řeku Gard. Most byl postaven za dob starého Říma. Poté jsme si sedli do autobusu a jeli jsme do města Avignon, kde jsme se i ubytovali. Po ubytování jsme šli do restaurace na večeři. Večeře byla extra dobrá. Poté jsme se šli podívat po městě. Město je známé jako sídlo papežů a vzdoropapežů. Prošli jsme i nádherné zahrady i okolo paláce a pak jsme zamířili už za tmy zpět do hotelu. Pokoje byly moderní, třílůžkové, s koupelnou a wc.  Ráno jsme vstávali cca v 7 hodin, dali jsme si snídani každý podle svého, na co měl chuť. Po snídani jsme si dobalili, zkontrolovali si pokoje, jestli jsme náhodou něco nezapomněli a šli jsme před hotel. Za moment přijel autobus. Naskládali jsme kufry do autobusu, sedli jsme si a zamávali a jeli jsme do přírodního parku Camargue. Cesta trvala ani ne hodinu. V přírodním parku jsme mohli vidět a taky jsme viděli: plameňáky, čápa, který měl něco s křídlem, černé býky, žije tady i více druhů polodivokých bílých koní z Camarqu.

Bylo to velmi zajímavé, paní průvodkyně byla obětavá, všechno nám vysvětlila a hlavně měla s námi a s našimi dotazy velkou trpělivost. Když jsme vyšli, nastoupili jsme do autobusu a jeli do městečka Stes-Maries-de-la-Mer, kde jsme měli možnost se vykoupat. Já osobně jsem to zkusil, ale voda byla moc studená. Město omývalo moře. Po té jsme vyrazili do centra městečka. Měli jsme rozchod asi na hodinu a půl kolem náměstíčka. Byly tam stánky se suvenýry, s jídlem atd… Než jsme odjeli, tak se někteří z nás svezli na velkém dvoupatrovém starobylém malovaném kolotoči, který stál na rohu náměstí. A zase se to všechno opakovalo, sedli do autobusu a jeli, cesta do dalšího města trvala přibližně 2 hodiny. Přijeli jsme do města Fréjus přesně na večeři. Najedli jsme se a šli jsme si do autobusu pro věci a uklidit nepořádek, co jsme v autobusu nechali. Paní učitelky nám rozdaly papírky s čísly pokojů a kódy. Pokoje byly podobné jako v minulém hotelu. Jen v tomhle hotelu byly sprchy a toalety na chodbách. Vysprchovali jsme se a šli pomalu spát, ještě nás paní učitelky rozdělily na části pokojů, kdo půjde dřív na snídani, protože bylo málo míst na sezení, rozdělili to: 7:00, 7:20 a 7:40, náš pokoj šel v 7:20. Byla to poslední noc, co jsme strávili ve Francii. Brzy ráno, teda aspoň pro mě o víkendu, jsme vstávali v 7 hodin (teda jak kdo) a v 8 hodin jsme už seděli v autobusu. A jeli jsme do vysněného MONAKA, tedy do MONACKÉHO KNÍŽECTVÍ. Ale mezi tím jsme se na moment zastavili ve vesničce Eze. Sice to je kopcovitá vesnička, ale ten výhled byl tak krásnej a nedá se popsat, viděli jsme krásnou krajinu, barevné mraky, namodralé kopce okolo a kolem mnoho subtropických rostlin, kaktusy, atd. Potom jsme kopec slezli dolů, nasedli do autobusu a za 30 minut jsme byli v Monaku. A už to začalo, každý si vytáhl foťák a začal fotit. Projeli jsme jen autobusem jednu nebo dvě čtvrtě Monaka a zajeli jsme do garáží, kde jsme nechali autobus a šli po svých. Sedli jsme si na trávu a paní učitelky s panem zástupcem nám udělali oběd, chleba se salámem. Po půlhodině (zhruba) jsme vyšli. Monako jsme prošli křížem krážem. Paní průvodkyně s námi chodila všude, kam by nás to samotné ani nenapadlo. Nejprve jsme šli do Oceánografického muzea, kde jsme mohli vidět rybičky, ryby, kostry ryb, a všechno co patří k rybám. Taky jsme mohli pohladit živé malé žraloky. Potom jsme to prošli zahradou a vyšli jsme u parlamentu Monaka. Přišli jsme na náměstí, tam byl výhled na části Monaka, třeba na přístav atd. Paní učitelky nám daly rozchod na hodinu a čtvrt zase kolem náměstí, takže jsme se stejně všichni potkávali. Každý si koupil, co chtěl, paní průvodkyně nám ukázala, kde mají výbornou zmrzlinu. Sešli jsme pak dolů a viděli jsme knížecí palác. Vstoupili jsme do výtahu a vyjeli jsme jen pár metrů od slavného kasina. Casino Monte Carlo a vedle něho stál luxusní hotel: Hotel de Paris Monte-Carlo a naproti hotelu stála luxusní auta, paráda. Každý si tam dělal fotky. Museli jsme se s tím rozloučit a pokračovat dál.

Šli jsme do přístavu. Paní průvodkyně nám ukázala, kde se jezdí slavná Formule 1. Zašli jsme do obchodu, tam jsem si koupil pití na cestu a něco k jídlu. Paní učitelky koupily čerstvé francouzské, jen pro nás na objednávku upečené voňavé bagety a nutelu. Došli jsme do přístavu. Viděli jsme velkou loď, která přivážela turisty. Sedli jsme si a pan zástupce a paní učitelky nám udělali sladkou tečku za výletem, teplé bagety s nutelou . Zrovna jsme tam viděli rybáře, jak chytají ryby. A nad tím tmavým mořem zářil oranžový úplněk a nikomu se nechtělo jet pryč. A už se setmělo, připravovali jsme se neradi k odjezdu. Dojedli jsme, spočítali jsme se jako obvykle a šli. Došli jsme do garáží k autobusu. Cestou zpátky jsme byli tak unavení a tak nás bolely nohy, že jsme rychle usnuli. Cesta plynula s pravidelnými zastávkami. Už jsme se blížili k cíli, a tak paní ředitelka řekla pár vět, poděkovali jsme paní průvodkyni za to, že nás provedla, že vykládala po celou dobu cesty, ale i také pánům řidičům, kteří nás v pořádku dopravili jak do Monaka, tak i zpět do Prahy domů.  Bylo 13.15 dne 28. září 2015 a byli jsme zpět.

Napsal Marek Pekárek, IX.B, jaz. úprava -ič-