Středa, 07.04.2010 - 12:47 | 
Tento článek věnují autoři skvělé paní Mirce Plívové, která nejen dodala nápad, ale taky nám věnovala celé dopoledne a provázela nás zasvěceně krásným kusem naší země.
Honza jezdí od Medníku na Smetanku do školy. Kromě knih- protože pořád, hodně a rád čte – vozí taky nápady.
Takže. Je půlka ledna, venku vánice a 15 pod nulou a my si v teple environmentálně bádáme o kandíku. Co to je, to se dozvíte za chvíli. Prostě bádáme a víme, že jak udeří jaro, operativně sbalíme batůžky, svačinu a foťáky, bude neskutečně nádherné počasí a my pokoříme Medník a najdeme kandík.
Desky na ENVIRONa, jak důvěrně říkáme environmentální výchově, plníme obrázky, popisy a výpisky, známe stránky obce Hradištko pod Medníkem i informace o té vzácné květině, která se jmenuje kandík podle turkotatarského názvu čísla šest – šest má totiž okvětních lístků, a psí zub podle toho, že jeho cibulky mají tvar psího zubu. Víme, že na úpatí kopce Medník je její jediné místo výskytu u nás a nejsevernější naleziště v Evropě. Taky víme, jak se v blízkosti chráněné rostliny máme chovat.
S paní Plívovou jsme domluveni, že až kandík rozkvete, všeho necháme a do Hradištka spěcháme. Venku pořád sněží. No neva.
Je březen – trošku šok, protože jaro se odkopalo ze zimní duchny kosmickou rychlostí, od Medníku přichází pokyn CHYSTEJTE SE.
Pátek 26. března, na nástupišti metra na Smíchově se dává do pohybu badatelská výprava. Autobus 338, badatelé jsou vzorní a těší se potichu. Blíží se stanice Hradištko- zámek, na zastávce nás čeká Honza s maminkou. To je signál k výstupu. Hned první lekce z historie – před VI. A tady byli i Keltové, pak se tady střídali obyvatelé podle historických událostí, med z okolních luk byl pro slavné kláštery, stavby v obci jsou i pamětníky období 2. světové války, kdy právě tady byl koncentrační tábor, s jehož vznikem je spojeno mnoho pohnutých osudů místních obyvatel. Zamrazí nás, když slyšíme, že silnici pod našima nohama dláždili vězni z koncentračního tábora. Je to hodně smutné vypravování, jak lidé z vesnice nosili tajně vězňům trošku jídla…Víme, že v lese u cesty je kříž proto, že tam mnoho vězňů zastřelili.
My k tomu lesu právě vykročili, v hlavě ještě doznívá tohle neveselé povídání, ale soustředíme se na odbočení ze silnice na lesní cestu. Vtom nás předjelo červené auto, zastavuje a paní Plívová přijímá tajemný balíček, prý něco zapomněla. Honza vede partu po lesní cestě, povídáme si, je fajn den. Ve velké zátočině lesní cesty u cihlového valu dostáváme pár informací o jeho současném využití, méně pozorní se zabahní a chceme jít dál. Na řadu přichází tajemný balíček – se slovy Ať TO NEVYSTYDNE, vybaluje naše průvodkyně badatelský vlažný božský slaný štrúdl se šunkou a sýrem, badatelé valí očí a už se všeobecně baští. S paní Plívovou bychom asi vyrazili i na severní pól.
Věděla, proč nás má posilnit. Naše ochablé nožní svalstvo je nasměrováno k výstupu na vrchol Medníku – rovně nahoru, přes vrstevnice. Tedy s funěním a kapkami potu, se smíchem a objímáním stromů. Do závratné nadmořské výšky cca 400 m se dostáváme bez zakládání výškových táborů nakonec všichni, odměnou je nám skupinové foto horolezců na vrcholové kamenné mohyle s vlajkou. Až tam budete, abyste nám uvěřili, najděte si náš zápis ve vrcholové knize. Kandík čeká v malebném údolí pod námi. Tak si ještě chvíli užijeme nahoře, tekutiny vydáme i doplníme a směr údolí. Postupujeme opatrně, abychom neporouchali sebe ani rostlinstvo, kocháme se. Poslední čtveřice se kochá i pohledem vzhůru, neboť nenápadně odpočívá. Shora se pozorováním našeho sestupu zabývá setsakramentsky urostlý kanec – to je teda nadělení. Naštěstí ho naše přítomnost moc nezaujala, takže my urychleně mizíme dolů, zatímco kanec zvolna odchází ze scény vpravo. UFFF!
Jsme v údolíčku se zajímavými proláklinkami, kolem nás roste les tak, jak to bylo dřív obvyklé, převažují listnáče, kvetou jaterníky podléšky a za chvíli ho máme. Je tam, kvete si v klidu ve své růžové kráse, trpasličí bratranec bramboříku, křehká odvážná rostlinka kandík psí zub. Paní Plívová ho označuje klackem, aby ho každý hned uviděl, fotoaparáty cvakají a bzučí. Támhle budou další, pojďte- a koukejte pozorně pod nohy, nalezené kandíky opatrně označujte… Jsou tam. Máme radost, tichou lesní radost, značíme je a víme, proč se jim tady dobře roste. Nám se tu totiž taky líbí. Vzdušné teplo, klid a jemné světlo cezené větvemi stromů do měkkých stínů prohlubenin. Užíváme si to…Den plyne tak, že už víme – musíme sem ještě někdy, nestihli jsme kreslit, neviděli jsme Honzovu bývalou paní učitelku, mají prima hřiště…Naučná stezka Medník se 14 informačními panely taky potřebuje podrobně prozkoumat. Tak ještě zamávat na konci mostu Plívovým, Sázavě a údolí, srnkám, ropuše i kandíku a šup do vlaku.
Jo, ještě poděkování pánovi jako z pohádky, který jen pro žíznivé a mlsné poutníky otevřel svůj kiosek a ještě nám dal tipy pro další cesty. Dík pro paní, která u hřiště otevřela cukrárničku se zmrzlinkami a zamávala nám. Děkujeme i milé a usměvavé paní průvodčí z vlaku do Prahy – s úsměvem a se slovy – jasně, že hromadnou jízdenku, ať to je levnější – byla poslední tečkou za vyvedeným putováním za kandíkem. A věřte, že jsme se toho o kraji, o rostlinách, o místní fauně i o nás, o lidech, za tento den dozvěděli vrchovatě.
Děkujeme. Pro ty, kteří se chtějí podívat po našich stopách – dejte si do vyhledávače KANDÍK PSÍ ZUB – A ONO VÁS TO SAMO ZAVEDE NA STRÁNKY HRADIŠTKA. Má ho totiž ve znaku. Šťastnou cestu
přeje VI. A ZŠ Praha 2, Na Smetance 1
Tags: