Rakousko 3. - 5.10.2017

[3]Jednoho krásného už docela podzimního dne jsme se my – žáci 5., 6., 7., 8. a 9. ročníků za doprovodu paní učitelky Paďourové, Jehličkové, Burešové a paní ředitelky Hany Vítové – rozhodli vyjet do sousední země, tudíž do Rakouska. Ráno na zastávce se shromáždilo opravdu moc ospalých tváří, poněvadž se odjíždělo v 7:00 ráno, ale sraz byl již v 6:30 hodin. Po typických odjezdových zmatcích jsme konečně nastoupili a vyjeli. Cesta byla poměrně dlouhá, ale nikdo se v autobuse nenudil. O zábavu se starali žáci 9. ročníků a celou cestu nám dělali super diskotéku. Jen letmým pohledem na krajinu a silnice jsme poznali, že jsme v Rakousku. Naše cesta měla celkem 2 zastávky a nemohla chybět ani návštěva rakouského McDonald's, kde to vlastně bylo úplně stejné jako u nás. Náš výlet jsme odstartovali návštěvou Kaprunské přehrady. S neuvěřitelným nadšením jsme dojeli autobusem k zvláštní lanovce, která všechny opravdu zaujala svým vzhledem a způsobem, kterým nás odvezla nahoru ke Kaprunské přehradě. Tam sice trochu foukalo, ale jelikož to tam bylo absolutně nádherné, vítr bylo to poslední, co by nám v dané situaci vadilo. Prošli jsme celou přehradu, nafotili nádherné fotky, nasedli na lanovku, sjeli dolů a pak honem do hotelu. Hotel většina nás znala. Jednalo se totiž o hotel, ve kterém jsme byli ubytováni na loňském zájezdu do Německa. Když jsme dojeli, čekalo na nás menu o třech chodech. Měli jsme polévku, kuře s kaší a na závěr štrůdl. Po vydařené večeři jsme se ubytovali ve svých krásných pokojích. Pak jen osprchovat, zhasnout a spát. Ráno jsme vstávali v 7h, protože nás v 8h čekala snídaně. Když jsme se pořádně najedli, zabalili jsme si potřebné věci a vyrazili jsme do ledovcové jeskyně. Cesta tam nebyla vůbec jednoduchá. Nejdříve jsme šli 3 minuty do kopce, koupili si lístky, pak znova 20 minut do kopce, jeli jsme lanovkou, dále 30 minut pěšky. Konečně spaseni = došli jsme k našemu cíli. Neuvěřitelně nádherná oblaka, výhledy a hory. Byli jsme hlavou v oblacích doslova a do písmene. Nafotili jsme spoustu nádherných fotografií a pak nás už jen čekala prohlídka jeskyně. V té se bohužel nesmělo fotografovat, takže abychom si vlastně pamatovali, jak to tam vypadalo, koupili jsme si v malém obchůdku pohledy anebo leporelo. Ale teď zpět k jeskyni. Jeskyně byla absolutně obrovská. Museli jsme vyjít 1400 schodů, abychom ji vlastně viděli celou. Pan průvodce nám povídal historii o jeskyni v angličtině, takže jsme si ještě rozšířili slovní zásobu. Stejnou cestou, jakou jsme šli nahoru, jsme museli jít i dolů. Ta cesta byla ale trochu příjemnější, jelikož jsme věděli, kam pojedeme zanedlouho. Čekaly na nás termální lázně Watzmann Therme v Německu. Netřeba komentovat. Pardon, ale kdo nikdy nezažil pocit, že sedí ve vířivce a kouká na hory, které vypadaly jako namalované, tak to musí napravit. Víc to komentovat netřeba. Termály jsme si strašně moc užili. Unavení a mokří jsme se odebrali do svých pokojů. Dali usušit plavky a šli jsme na večeři. Opět jsme měli polévku, sekanou s kaší a nakonec zmrzlinu. Museli jsme si ještě sbalit, takže jsme si šli na pokoje zabalit a potom zase už jen spánek. Ráno jsme měli o hodinu dříve snídani, jelikož jsme jeli na naši poslední zastávku. Vyjížděli jsme brzo. Naším posledním cílem byl Grossglockner. Nejvyšší bod Rakouska. Pak jen snad smutná cesta domů. Strašně moc bychom chtěli poděkovat všem paním učitelkám a paní ředitelce, že nám dovolily jet na tento poznávací pobyt. Byl to naprosto skvělý zájezd a určitě doporučujeme všem ročníkům zúčastnit se dalších akcí z tohoto projektu. Jednou na to budete vzpomínat a věřte nám nebo ne, kdybychom si to mohli ještě párkrát zopakovat, nebyla by jiná volba a rozhodnutí než ano. Říká se to nejlepší nakonec a lepší konec jsme si nemohli přát, děkujeme!

Alžběta Dolečková IX.A