Rozumíme si

[3]

UNESCO už pátým rokem vyhlašuje 21. únor jako Mezinárodní den mateřského jazyka. Tento den byl zvolen u příležitosti výročí, kdy v roce 1952 v Pákistánu devět obhájců jazyka bangla obětovalo svůj život za uznání tohoto jazyka za úřední.

Tento den si připomínáme význam jazyka, jako prostředku komunikace, porozumění, identity a kulturního dědictví lidstva.

Mateřský jazyk pro nás znamená náš domov, jazyk, kterým na nás mluví rodiče, je spojen s řečí pohádek, je to pro nás pevné pouto s okolním světem. Naučili jsme se ho používat stejně snadno jako třeba chodit. Ne vždy si uvědomujeme, že mateřský jazyk nemusí být pouze jeden, ani to nemusí být jazyk země, ve které jsme se narodili nebo ve které žijeme, dokonce to nemusí být jazyk, kterým mluví naše okolí.

Cílem Mezinárodního dne mateřského jazyka je prosazování jazykové různorodosti ve vzdělání, dosažení většího povědomí o jazykových a kulturních tradicích založených na porozumění, toleranci a dialogu.

Jazyková a kulturní rozmanitost představují univerzální hodnoty, které posilují jednotu a soudržnost společnosti.

UNESCO uvádí, že pětadevadesáti procenty jazyků, které jsou dnes ve světě používány, hovoří pouze 4 % obyvatel Země a zjištění, aby tyto minoritní jazyky mohly nadále existovat vedle hlavních mezinárodních komunikačních jazyků, je výzvou pro asi 200 zemí na celém světě. Zanikání celých jazykových systémů je čím dál tím rychlejší, v současné době se odhadují asi dva jazyky za měsíc.

Našemu mateřskému jazyku sice zánik v dohledné době nehrozí, ale určitě prochází dynamickým vývojem. Pod vlivem cestování, médií, internetu a SMS se náš jazyk mění , ale ne vždy k lepšímu. Proto je důležité se jazyky nejen učit, ale rozvíjet jejich kulturu, aby se nestaly vyhynulým druhem.

Víte, že na světě se používá více než 6000 jazyků? Abychom si uvědomili, jak jazykově a kulturně různorodá je naše společnost i tím naše škola, uslyšíte pozdravení svých spolužáků v jejich mateřštině.

EMIL HOLUB

O důležitosti a významu jazyků se určitě přesvědčil i náš významný cestovatel Emil Holub (*7. 10. 1847 + 21.2.1902), jehož úmrtí si dnes také připomínáme.

Český rodák se již jako student zajímal o přírodní vědy, historii a archeologii. Ve 13 letech si přečetl Livingstonův cestopis a rozhodl se být cestovatelem.  Otec však trval na vzdělání, a tak Emil vystudoval lékařskou fakultu v Praze.

Jeho první cesta ho zavedla do neprobádaných území severní Afriky, kam se vrátil celkem čtyřikrát. Ze svých cest dovezl nejen mnoho zajímavých a cenných exponátů, ale i mnoho nových poznatků a vědomostí. V září 2005 byla u Viktoriiných vodopádů odhalena busta Emila Holuba, který mimo jiné vodopád před 130 lety zmapoval. V Čechách je jeho muzeum v rodných Holicích.