Slovinsko není Slovensko – A my to víme (Smetanka na cestách 16. - 20.10.2013)

[3] [4]

Autobus vyráží v 19 hodin, děti, paní učitelky, pan zástupce i paní ředitelka se vydávají poznávat krásy Slovinska. První část projektu „Slovinsko není Slovensko“ se před námi otevírá a jsme opravdu hodně zvědaví.

Cesta ubíhá báječně, páni řidiči se postarají o náš klidný spánek a ráno – slovinské jezero Bled se svatebním ostrůvkem s kostelíkem, kolem Bledu vzhůru – ohromí nás vodopád Savica a vysoko na kopci vidíme zvíře, asi kamzíka. Počasí nám přeje, slunce, modrá obloha. Další cíl – vrchol Vogel v Triglavském národním parku, lanovka a za 4 minuty překonáme převýšení 1000 metrů, kocháme se pohledem do údolí z Vogelu – 1535 metrů nadmořské výšky. Zdržíme se tady déle, barevná příroda kolem nás hraje na ty správné struny pohody v nás víc, než jsme čekali. Ale to ještě netušíme, jak úchvatné zážitky připravuje cesta podél průzračné řeky soutěskou Vintgar. Tyhle okamžiky se těžko popisují – podívejte se na fotky a pak pojedete taky... Večer do hotelu a večeře v příjemné restauraci, spánek, ráno Piran – přímořské městečko s romantickými uličkami a majákem jako na konci světa – odtud chvilka cesty pěšky do Portorože – brány nám otevírá Modrá laguna. Komplex vyhřívaných bazénů a vířivek přímo u moře- čtyři hodiny absolutní relaxace a pro zájemce i koupání v moři!!!!!

Po tak nádherném odpoledni skvělá večeře s netradiční obsluhou a jazykovým koutkem – mnozí se po ní těší do postele, protože plavání uhoupává ke spánku. Sny v této noci jsou houpavé a konejšivé jako moře. Ráno po snídani vyrážíme směrem k Predjamskému hradu – nemá cenu popisovat, jde o unikátní stavbu v panenské přírodě, uvnitř hradu jeskyně s netopýry. Pak se přesouváme do Postojnske jamy – jeskyně o velké rozloze, v níž nejstarší krápníky pamatují dobu před půl milionem let. Abychom se lépe seznámili i s jejími obyvateli, navštívíme vivárium s něžně růžovobílým macarátem jeskynním. Zvlášť zvídaví jedinci obdivují i místní sbírku motýlů a pak je čas ochutnat i místní speciality v cukrárně – gibanicu a kremeše. Autobus už čeká a směrem k poslednímu zážitku – mamutím můstkům pro lety na lyžích v Planici asi leckoho napadne, že je škoda opustit tuto překvapivě krásnou zemi tak brzo. Dáme si tady obložené chleby a jablíčko a loučíme se se Slovinskem pohledem na zasněžené vrcholy Julských Alp.  Třeba se někdy vrátíme nebo se tam vydají čtenáři našich stránek. V deset večer uléháme a než se nám dozdají sny, jsme před Prahou. Domů si každý odnáší nezapomenutelné zážitky….. a kam pojedeme příště????? Jo – a děkujeme počasí, které nám opravdu přálo – slunce, modro, barevno – to je také naše Slovinsko.

- aj, hp, zv, hv, ič-