Den na FTVS Univerzity Karlovy - člověk a svět práce

Dne 12. dubna 2010 jsme se my, žáci VI. A, vypravili na základě pozvání paní Mgr. Miroslavy Plívové na její pracoviště – na fakultu tělesné výchovy a sportu do pražských Vokovic. Ptáte se, proč, když do věku vysokoškoláků máme trošku daleko???

Je dobré poznat včas, kam se mohou v budoucnu ubírat naše kroky za budoucím povoláním a probádat na vlastní oči zajímavé prostředí pro zkoumání stavu a funkcí lidského těla.

Hlavně – u nás ve třídě se na vysoké úrovni věnují sportu třeba Lucka – tenis, Míša – golf, Valča – tanec, Robert – judo, Tomáš – fotbal, Honza – plavání a atletika, Kryštof - florbal – to je skoro polovina třídy. Takže jsme byli zvědaví, co tahle fakulta vlastně pro sportovce znamená.

Po cestě nás nejdřív pochválil pan vrátný za slušné chování a přezouvání, pak už jsme se pozdravili s naší průvodkyní z Medníku, je fajn, my ji rádi posloucháme, protože se taky zajímá o nás a vlastně nám pomáhá poznat svět. Tak tady je pracovně „doma“. Jdeme spletí chodeb do učebny, kde jsou pro nás už připraveny studijní materiály a „slejdy“ o univerzitě i fakultě. Dozvídáme se vše od historie Univerzity Karlovy až po názvy vědeckých hodností, zaujalo nás, že dva roky na FTVS přednášel např. Albert Einstein, víme, kdo je rektor a děkan a jak se píší bakalářské a diplomové práce. Ty leží na předních lavicích a nám tedy jejich rozsah dost zamotal hlavu. Vidět i tohle na vlastní oči asi člověka donutí se potichu zamyslet nad tím, že samo asi nic nejde…Ke konci povídání a promítání se už hodně těšíme do laboratoře. Jdeme extra dlouhou zamotanou cestou, areál fakulty je rozlehlý, úplně původně tady bývala kasárna. A už se otevírají dveře laboratoře – biometrie říká odborníkům, jak funkční je zkoumané tělo sportovce, kolik má svalové hmoty, kolik tuku, jak je člověk hydratovaný a může – li zvýšit nebo snížit tréninkové dávky. To si mnoho z nás včetně obou členek doprovodu vyzkoušelo na vlastní kůži. Změřit, zvážit – oboje ultra přesně, pak připojit elektrody na pravou nohu a ruku a nehýbat. Počítač vše vyhodnotí během chvilky a každý testovaný obdržel cenné rady. Mezitím si ostatní zkoušejí změřit sílu svého stisku v obou rukou. Taky poučné, ale už zkoumáme na jiném přístroji, jestli sportující žáci zatěžují rovnoměrně svoje tělo – dostávají rovněž praktické rady, určitě použitelné a jistě i překvapivé, tento stroj se neplete. Zaujalo nás i zrcadlo mezi oběma laboratořemi – byl zde dříve cvičný byt pro osoby slepé, Tyfloservis pro Nadaci Výboru dobré vůle Olgy Havlové tady trénoval s těmito lidmi pohyb v domácím prostředí.

My přecházíme do druhé laboratoře, běhátko a kolo, oboje napojené na měřící jednotku, my opásáni, náustek do pusy, skřipec na nos a usilujeme podle pokynů o …no hlavně vydržet. Čtyři minuty jsou někdy hoooodně dlouhé. Jenže čas běží, nezbývá než se rozloučit se sympatickým a trpělivým vládcem těchto prostor – a je skvělé, že nás zve, ať ještě někdy dorazíme. Díky moc!

Vracíme se nahoru do učebny, čeká na nás kvíz o ceny. Kvízové otázky se týkají všeho, co jsme dnes viděli a slyšeli, proužečky s možnými odpověďmi zaplňují čtyři lavice. Luštíme jak o život – první tajenku vyluštily Šiši a Hanka, druzí byli Vojta, Honza a Tomáš – holky dostaly notesy a kluci sportovní šátky. A protože tajenka zněla GAUDEAMUS IGITUR , TAK KRÁSNÁ NAHRÁVKA TÉTO STAROBYLÉ STUDENTSKÉ HYMNY TAKY UKONČILA DNEŠNÍ PRŮZKUMNÉ STUDENTSKÉ DOPOLEDNE. DĚKUJEME, LOUČÍME SE  - a podle povídání po cestě zpátky – máme opravdu o čem přemýšlet. VI. A, ZŠ, Praha 2, Na Smetance 1