Dobývání Sněžky výpravou ze Smetanky 21. - 23. září

[3]

Pátek 21.září
Výprava odvážlivců obsazuje autobus, horské vůdkyně a horský vůdce kontrolují, zda má každý odpovídající výstroj a vyrážíme k nejvyššímu vrcholu naší země. Základní tábor – chata na počátku Obřího dolu, jídlo, večerní zábava a pak posilující spánek. Máme přece před výstupem. Výprava je mezinárodní, o to víc toužíme po úspěchu!!!

Sobota 22.září
7.30 účastníky expedice budíme v několika jazycích, je jasné, že po snídani přestane pršet a nastane toužebně očekávané zdolávání nejvyšší hory.
8.00 Naplnit bříška, zabalit potřebné věci a balíček jídla. Přestává pršet.
10.00 vyrážíme!!! Směr Obří důl, cesta vypadá jako vycházka nádherným parkem, dýcháme čistý vzduch a povídáme si. Ouha, první stoupání. Dělíme se na Chrty, Zajíce a Želvy – asi je to normální. Všem je teplo, někteří horolezci brblají, někteří funí. Svítí slunce, panoramata fotíme. Podivné – cesta stále a stále stoupá. Je nám veselo, jako Oslík ve Shrekovi – už tam budem, už tam budem???
12.00 zakládáme individuální odpočivné tábory tak na dvě minuty a mažeme dál. Něco kolem nás se plouží jako Mozkomorové – ale jsou to jen mraky, se kterými, jak se zdá, máme společnou cestu. Ale jsou mnohem, mnohem rychlejší.  Za nimi letí splašený vítr, vytahujeme čepice a rukavice, nevzdáváme se a naaaaaaaaaaaaaahoooooooooooruuuuuuuuu. Pozor – z mraků se vynořila cedule – šup a jsme v Polskuhranicemi je nádherné místo – Slezský dům, občerstvení, teplo a naděje, že jsme blízko cíle...
13.00 ohřátí a najedení vyrážíme do vichru, polský turista nás informuje, že tohle je vítr malý. Jak tady vypadá ten velký, to ani nechceme vidět. Zbývá nám poslední – nejstrmější a nekonečný- výstup. Mraky, vichr a snaha tam být jako první. Zabaleni do všeho, co máme, se posouváme k cíli.
13.40 neuvěřitelné se stalo skutkem – výprava ze Smetanky v kompletním složení dobyla kótu 1602 – jsme všichni na vrcholu nejvyšší hory naší republiky. Vrcholové fotografie členů výpravy ukazují, jak náročné podmínky nám připravily hora i počasí. 29 statečných to nevzdalo, opojeni pocitem vítězství razítkujeme v Poštovně, prohlížíme kapličku, doplňujeme energii.

15.00 Divné, ale nemůžeme tady zůstat, dole nás čeká večeře, postýlky a tak. Trasa dolů po žluté se dá nazvat snadno – PO SCHODOCH, PO SCHODOCH. Jaká úleva, když na Růžohorkách začíná normální cesta – ještě si zamlsáme v útulné horské chalupě plné koláčů a čarodějniček. A pak se tedy popravdě cesta k domovu vleče a vleče. Těch 17 kilometrů je v nohách prostě znát.
17.30 náhlé oživnutí v části výpravy vyvolá bobová dráha, dělíme se na boby a neboby – ti se už těší do základny.
18.30 všichni beze stopy únavy sedí u večeře!!!! Dokázali jsme to a máme radost. Svoje dojmy zachytíme na papír, ve škole bude vyhlášení vítězů a všechny čeká předávání diplomů za zdolání cesty.

Neděle 23.září
8.00 všichni spí jako dudkové, probuzené dudky čeká snídaně, balení, loučení s horami a cesta domů.
13.30 účastníci výstupu se loučí a těší se na další cestu. Pojďte s námi taky!!!

-hv-kh-lš-hp-gk-ič