Klíč od Prahy 2 – Podél Botiče

Včera, 28. 11. 2012, jsem se spolu s Eliškou zúčastnila jedné z několika akcí, zatím druhé, projektu Klíč od Prahy 2. Naše poznávání neslo název Podél Botiče. Provádějící škola byla tentokrát základní škola Londýnská, a i když jsem se předešlého a zároveň prvního termínu nezúčastnila, myslím, že to bylo vážně moc příjemné, povedené … a prostě fajn. Celé to podle mě uteklo velmi rychle. Ani jsem si neuvědomovala, že už je tolik hodin, když nám oznámili konec. Jediné, co tomu nasvědčovalo, byla tma. … Atmosféra mezi dětmi-studenty, kteří se vlastně vidí poprvé, byla také velice příjemná. Nikdo s nikým nevedli žádný spor a nemyslím si, že jsme byly jediné, co si tam našli nové přátele. … Učitelé prováděli moc hezky a podání jednotlivých příběhů soch nebo pověstí byl podán tak, že jste se o to museli zajímat. Vyslechli jsme si pověsti o svítících kostech a postavě napůl psa a berana. … Dále jsme prošli Folimanku, kde jsme se zastavovali u jednotlivých soch a dozvídali se o nich jejich příběhy. Byly tam například tyto sochy – Tři, Medvědí rodina, Květ, Soustředění, Fontána, Vysvlečení a Gymnastka. … Po uzavření našeho „výletu“ jsme se dostali k závěrečné soutěži o poukázky. Každý dostal papírek a tužku. Podepsali jsme se a čekali na otázku. Otázka zněla: „Jak se jmenovala dřívější vinice?“. Všichni začali psát. Já samozřejmě znervózněla, protože jsem si nebyla jistá, jestli to vůbec vím, ale pak jsem nakonec napsala to, co jsem si myslela. Rychle jsem, jako poslední, hodila papírek do pytlíku na lístečky, který následovně naše průvodkyně promíchala, a začalo se losovat. První papírek byl jednoho kluka z Kladské, bohužel odpověděl špatně, takže se losovalo znovu. Vytáhli jeden papírek a přečetli na něm moje jméno a mou odpověď Folimanka, podívali se na mě a řekli, že je to dobře. Dobře! Měla jsem hroznou radost! Po mě vytáhli ještě jednu holku z Botičské a jednu holku z Jana Masaryka. Všechny tři jsme dostaly poukázky v hodnotě 200 Kč do knihkupectví Neoluxor. Po chvíli osobního štěstí jsme dostali další úkol o klíč. Měli jsme napsat co nejvíce uměleckých děl, co jsme si zapamatovali. To už se vytvořily skupinky jednotlivých škol. Měli jsme na to dvě minuty, takže jsme s Eliškou rychle psaly, co nám vytanulo na mysli. Po kontrole jsme získaly 6 bodů, stejně tak i Kladská a Jana Masaryka. Takže jsme museli udělat další kolo a to se týkalo toho, kolik si toho nejvíc pamatujeme o soše a člověku, který jí stál modelem, Usmiřování. Škola Jana Masaryka vypadla po prvním kole, nakonec vypadla i dívka z Kladské, která byla ale sama a myslím si, že toho věděla opravdu hodně. Bohužel byla na to sama. Takže Smetanka získala klíč! Paráda! … Odcházely jsme s dobrou náladou a s novými znalostmi.