Vzpomínka na Pražské povstání očima VIII.A

Patrik Vu Duc Anh – i když nejsem z České republiky, hodně jsem se dozvěděl. Tenhle den by se neměl nikdy zapomenout, protože je to důležitá část historie České republiky.

Veronika Fejfarová – připomenout oběti a hrdiny pražského povstání přišel i pan prezident, na konci nádherně hráli naši hymnu.

Aleks Telvák – včera, 5. 5., jsem byl s naší školou u Českého rozhlasu, byl tam i pan prezident, mnoho poslanců, nakonec hráli státní hymnu…

Naděžda Skorniakova – byla to vzpomínka na Čechy, kteří bojovali za osvobození – přeloženo z ruštiny

Matyáš Dian – byli jsme u rozhlasu, byli tam politici a pan prezident České republiky, aby tam uctili památku padlých občanů za II.světové války. U rozhlasu byly položeny věnce na památku padlým.

Anna Lancmanová – pár květnových dní v roce 1945 nás udělalo tím, čím jsme dnes, našim babičkám a dědečkům , našim předkům a vlastně všem, co tehdy bojovali, dlužíme opravdu moc, díky nim máme možnost svobodného projevu svého názoru, svobodného života..Mládež je v podstatě pamětí národa…

Jakub Vilimovský – moc se mi líbil starý americký džíp. Pamatujme si bojovou historii jako oheň v sobě

Denisa Gruberová – 5. 5. 2010 jsme byli svědky vzpomínek na 5. 5. 1945, kdy do 8. 5. bojovalo 30 000 lidí a 1 700 jich padlo, když bojovali o Prahu a chránili rozhlas. Pod českým rozhlasem byly stovky lidí a mezi nimi i pamětníci těchto dní.

Denisa Štáfková – doufáme, že už nikdy se nic tak strašného jako je válka, nebude opakovat

Nikola Voldřichová – já si myslím, že my mladí se z historie učíme…

Denisa Čermáková – je dobře, že si lidé vzpomenou, že někdo padl za jejich vlast a ten někdo měl taky rodinu a stejně do toho povstání šel.

Julie Jančičková - vyjadřuji úctu všem, kteří zahynuli při Květnovém povstání pražského lidu.

Postřehy žáků VIII. zaznamenány 10.5. 2010, jazyková úprava I. Černá