ZŠ a MŠ Na Smetance 1

Den 25. září. Šok!!!! Ze školy vycházejí pravěké šamanky s mamutem. Skrývají se do křovin. Vracejí se bez mamuta. Asi šel na pastvu.

Ve škole normálně zvoní, šamanky jdou do šestých tříd. Půl hodiny se nic neděje. Ale pak vycházejí ven spolu s tlupami pravěkých lidí. Začíná CESTA DO PRAVĚKU.

Venku probíhá losování, každá tlupa má najednou tátu, mámu, dítě a tetu, strejdu, tchýni nebo babičku. Vstupenkou na další cestu je vlastnoručně vyrobený náhrdelník ze zubů divoké šelmy a kůže.

Pravěká brána se otevírá – a úkoly pro tlupy se jen sypou. Obarvit látku přírodními barvivy z plodů, vyrobit sekeromlat, hračky dětem, šperky, hliněnou nádobu, umlít mezi kameny zrní na mouku, ulovit mamuta, naučit ostatní lovit, upéct si pokrm….

Snaží se všichni, pomáhají si, vymýšlejí nové způsoby práce. Paní kuchařka se jde podívat, co to běhá po zahradě a tak se s ní všichni fotí prafoťákem, hostující maminka jedné členky tlupy také zachycuje skvělou atmosféru, je legrace a den plný sluníčka a kamarádství. Nakonec probíhá velké hodnocení a chválení, oceněni kostmi z mamuta byly všechny tlupy, protože vítězem se stal každý z nás nejen za práci, kterou odvedl, ale i za přátelství a dobrou náladu, kterou rozdával.

Pravěká výstava všeho, co jsme dokázali, ukáže pravěk z jiné stránky než učebnice, bylo to tááák živé a opravdové…

Fakt nikomu se nechtělo odejít od slavnostní hostiny a závěrečného povídání na teplém podzimním sluníčku. Ještě rozlučkový kruh všech, chytáme se za ruce a pokřikem uzavíráme jeden nezapomenutelný den…

A kromě sluníčka hřálo šamanky na rozloučenou to, že slyšely od pravěkých malých lidí  DĚKUJEME A CO BUDE PŘÍŠTĚ….

Čerstvé zážitky zapsala šamanka Ivana.

Pár pravěkých hlášek na závěr….

Na začátku pravěku jsme se losovali do rodin –rodina Naty: Aneta- máma, Dominik- táta, Naty- dcera a Sandra- dcera.

Dominik o své rodině: já jsem dopadl teda, tři ženský na krku….

Eliška a kolektiv: muži šli vyrábět kamenné nástroje a ženy s dětmi šly mlít mouku, vyrábět nádoby, navlékat šperky, barvit látky a vyrábět hračky svým dětem.

Můj postřeh: od pravěku do dneška žádná zvláštní změna, muži jdou do práce a ženy taky, ovšem nákup, vaření, úkoly s dětmi atd. atd. je většinou na nás, že, holky?

Postřeh kluků: velcí mužové učili své syny lovné metody a nakonec jsme se pustili do lovu na mamuta. Mamut, toť velké, moc velké a lstivé zvíře!

Naty a kolektiv: pak jsme měli jednu pravěkou hodinu na dodělání svých výrobků, nakonec jsme byli odměněni výbornými kusy mamuta. Moc se nám v pravěku líbilo, ale žít bychom tam nemohli. Na rozloučenou jsme udělali závěrečný pravěký kruh…

Eliška a kolektiv: velmi se nám líbilo, jak se obě šestky sblížily…také se nám líbila týmová práce a opékání buřtů, jablek a chleba… výstava výrobků na zahradě byla nezapomenutelná.

Kluci: celý pravěk skončil u společného táboráku.

S použitím materiálů od pražáků – tedy pravěkých žáků – zapsala šamanka Ivana