Tak a je to tady. Odpočítavám poslední dny nezapomenutelného života na této škole. Přesně za 3O školních dní opustíme tuto školu s nadhernými vzpomínkami a nějakou tou slzičkou v očích.
Já vzpomínám jak jsem 1. září 2001 v šatečkách, aktovkou na zádech a květinou pro paní učitelku v ruce napjatě čekala až vstoupím do té budovy, která mne poznamená na celý život. Paní učitelka mě zařadila do dvojice k malé blondýnce Karolínce s kterou jsem si sedla a prošla s ní krušné začátky první třídy. A pak # to šlo dál a dál... konec prvního stupně, nástup na druhý.
Ani nevím jak se to stalo, ale najednou bylo září 2010...Přijde mi to jako včera, když jsme všichni vysmátí nastupovali v září do školy. Vyprávěli sizažitky z prázdnin, rozdávali si učebnice, nové rozvrhy a prvňáčci poprvé vstoupili jako žáci, kteří zde budou pěkně, pěkně dlouho. Nakonec to tak dlouhá doba neni...
Začalo se ochlazovat a sluníčko hřálo míň a míň. Podzimní prázdniny. Vánoce.
Nový rok. Dlouhá zima. Jarní prázdniny. Jaro,... to je právě teď! Vždyť teď je jaro! Ano... uteklo to tak rychle jako čteme tyto řádky.
Třídní focení proběhlo. Čarodějnice jsme společně spálily. I v zoo jsme byli. Výlet sem, výlet tam. Školy v přírodě. Zahradní slavnost, lampionový průvod. A odejdeme s této školy na prázdniny: Něktěří z nás se vrátí do dalších ročníků, někteří nově přijdou, ale něktěří nadobro odejdou... UŽIJME SI POSLEDNÍ DNY NA TÉTO ŠKOLE...
Napsala Míša Vojtková 9.A.