ZŠ a MŠ Na Smetance 1

Dne 27.5. jsme byli na "výletě" v Terezíně. U vstupu do koncentračního tábora jsme si přečetli velký nápis ARBEIT MACHT FREI (PRÁCE OSVOBOZUJE).

Při procházení koncentračního tábora na nás dopadl velmi negativní pocit. Když jsme si představili, jak zde desetitisíce nevinných lidí trpělo, tak nám běhal mráz po zádech. Vše kolem je velmi "zachovalé". Nejhorší pro nás všechny byly asi ty příběhy lidí kteří zde byli a přežili. Měli jsme možnost vidět například kresby dětí, které zde byly samy, bez rodiny.Nejvíce mě dojal příběh malé holčičky, které zemřela babička. Babička jí napsala dopis na rozloučenou, ale tento dopis nikdy to děvče nevidělo. Například v jedné malé "cele" bylo až deset lidí. Všechno to, co se zde odehrávalo bylo velmi nepříjemné a odporné!

A mé pocity k tomu se nedají ani vyjádřit! Působí to na mě velmi negativně a dojemně! Nechápu jak se mohli lidé takto chovat! Nechápu a asi ani nikdy nepochopím, jaký k tomu měli důvod,co je k tomu vedlo...

FURKOVÁ BARBORA 8.A

Moje pocity a poznatky – Terezín

26.5.2011 jsme jeli ze školou na výlet do Terezína po vyučování ve 13.hod. Jely tam 7.A, 7.B, my 8.A a pár lidí z 9.A. když jsme přijeli tak už to místo působilo smutně. Paní průvodkyně nás provedla a řekla nám historii , že Josef II to nechal postavit jako pevnost která měla chránit přístupové cesty, kterými během prusko-rakouských válek v 18.st. postupovala  nepřátelská vojska. A na počest dal místu jméno Terezín po své matce císařovně Marii Terezii. Ale své obranné vojenské poslání nikdy nesplnila. Ale po čase se osvědčila jako vězení. Ale stejně v duchu jsem si pomyslela co by na to řekl Josef II, kdyby se dozvěděl, že ve 2 světové válce to sloužilo židovské ghetto jako koncentrační tábor, to by asi pak nikdy nepostavil. Třeba v jedné malé místnosti mohlo být až 80 lidí a pak jednu část postavili Němci a tam bylo až 300 a více lidí. Hygienické podmínky stály za nic. Když přijel nový transport byl přiváděn na správní dvůr, kde všechno odevzdávali a dostávali vězeňský oděv, misku, lžíci, přikrývku. I když bylo v celách zákaz zpívání vězni si zpívali a tajně kreslili, psali deníky a skládali básně.

Pak jsme se přesunuli do kina, kde nám pustili dva filmy- první trval 30min. a druhý 10min. Popisoval autentické záběry z města a fotografie z koncentračního tábora a dopisy. Také tam byla ukázka z filmu, kde byl smích a spokojenost a jak hrají fotbal a lidé kteří jsou spokojení a děti, které si užívají dětství, ale to bylo vše uměle vytvořeno a byly to pouhé kulisy a proč? Jelikož věděli, že přijede kontrola už rok, tak proto udělali divadlo, kterému kontrola uvěřila a světu natočila film, který je v pořádku a splnili to, co říkali, že se nikomu nic nestane a židé jsou spokojení, ale to byly jenom klapky na oči.

V té samé budově bylo muzeum, kde byly obrázky, které malovaly děti a dopisy a povídání a plakáty kde bylo napsáno- židé mohou nakupovat od a do, nebo měli vstup úplně zakázán. Museli nosit židovskou hvězdu na oblečení, aby se poznalo, že jsou židé.

Pak jsme jeli do Terezínského krematoria, které postavili nacisté. A hlavě jsem si řekla že to museli být bezcitné hyeny, které si nevážily života a jen sobecky myslely na sebe.

Všem doporučuji, aby se tam jeli podívat a aby si vážili života, který mají a jak žijí. Je to velmi na psychiku náročné, ale poučné.

Tereza Bartáková VIII.A