20. května jsme se zúčastnili spolu se členy Svazu bojovníků za svobodu Terezínské tryzny na připomenutí památky všech, kteří zde prošli nesmírným utrpením a desetitisíce lidí zde zemřelých nebo přímo umučených.
Zúčastnili jsme se slavnostního smutečního aktu, vzdali jsme čest při hymně, vypravili jsme se pak do Muzea ghetta - a tam jsme si plně uvědomili tíhu, neštěstí , bolest… Mluvily k nám totiž dětské kresby – těch dětí, které v židovském ghettu žily, odtrženy od života venku, od rodin, od naděje. U obrázků byly také popisky, víme, že jen velmi málo z dětí, které kreslily, válku přežily.
Vrátili jsme se pak na prohlídku Malé terezínské pevnosti, provázel nás pan Lukáš Lev. Velmi dobře nám vysvětloval, kdy pevnost vznikla, k jakému účelu a že se jmenuje po Marii Terezii. Za války byla tato vojenská pevnost nacisty zneužita a využita jako sběrný tábor pro židovské obyvatelstvo, pro věznění nepohodlných lidí, pro mučení a zabíjení. Myslím si, že všechno, co pro poznání historie své země můžeme udělat, má pro nás smysl. Děti psaly a kreslily, jak na ně to, co viděly a prožily, zapůsobilo. Ve škole je výstava, tady alespoň ukázka.
– ič-