ZŠ a MŠ Na Smetance 1

Tuto výstavu jsme navštívili 25.1, v Národním muzeu. Výstava představovala významné české vynálezce a objevitele. Měli jsme možnost seznámit se s osudy více než 20 osobností, které po sobě zanechaly nesmazatelná díla světového či evropského významu v mnoha oborech lidské činnosti - např. v technice, lékařství, zemědělství, biologii, chemii, ale i v humanitních vědách. Našli si tam místo i milovníci kuriózních a absurdních výtvorů. Také nás hodně překvapilo, kolik předmětů z běžného života je českého původu. Některé vynálezy jsme mohli prohlédnout v originále, u jiných zase pomocí různých interaktivních modelů a her vyzkoušet princip, na kterém fungují.

Bohužel hra "Cesta za Nobelovkou" nebyla v provozu, ale to nevadí, stejně výstava byla úchvatná a bylo tam co k vidění. Dokonce si pamatuji některé vynálezy z našeho běžného života jako žárovku, očkováni, školní systém, krevní skupiny, kontaktní čočky atd.

Docela se mi to líbilo a jsem ráda, že jsem měla příležitost tam být.

Maria Patel
VIII.A

Gratulujeme našemu žákovi 5.A třídy Leonardu Yu k jeho úspěchu ve výtvarné soutěži „Škola podle mých představ“ ve které získal zvláštní cenu poroty.

V úterý 20.12.vyjeli žáci 1. stupně na předvánoční výlet do skanzenu v Kouřimi. Protože jely děti z 1. až 5. třídy, čekali na děti průvodci, kteří je po příjezdu rozdělili do 3 skupin. Mohli tak svůj výklad přizpůsobit věku žáků. I když bylo chladno, obloha byla modrá a sluníčko svítilo. Procházka kolem dřevěných chaloupek, mohutné stodoly s doškovou střechou a malého špejchárku byla příjemná. Skupiny se v rozlehlém skanzenu navzájem nerušily a děti se mohly ptát na všechno, co je zajímalo. Po důkladné prohlídce celého skanzenu si u východu zakoupily drobné suvenýry. Pak se spokojené a trochu i unavené usadily do autobusů. Při zpáteční cestě si sdělovaly své dojmy.

Ondra Bárta 5.A

Viděli jsme krásné chaloupky, chlívky a dokonce i došky a šindele na střechách. Uvnitř chalupy stromeček pověšený na stropě. Byla tam také stará pračka a zakonzervovaný včelín. Nejvíc se mi líbila malá hospůdka a zvonec na zvoničce, kterým se zvonilo ráno, odpoledne a večer klekání. Ve veliké stodole byly velmi staré nástroje pro hospodáře.

Jakub Dvořák 5.A

V autobuse byla legrace. Když jsme vystoupili,byla venku zima, ale chaloupky se mi moc líbily. Visely v nich stromečky ze stropu. V jedné špičkou dolů a ve druhé kmínkem dolů. Na nich byly místo skleněných ozdob ořechy, malá červená jablíčka a slaměné ozdoby. U vchodu jsem si koupil na památku pohled. Na skanzenu se mi líbilo a doufám, že brzy pojedeme na další prima výlet.

Dne 16. a 17.1.2012 se u nás konal zápis do 1. tříd.

Soutěž Příběh lososa Lukáše – environmentální aktivita, zaměřená na zpracování osudů lososa při putování do moře - http://www.losos-lukas.cz/popis_projektu – zaujala všechny šesťáky a odeslali jsme 18 nejlepších prací. Čekání, jak to dopadne, bylo velmi napínavé.

A jednoho dne mě kontaktovali vyhlašovatelé soutěže, že jsme se třídou VI. A mezi třemi nejlepšími třídami z několika desítek zúčastněných tříd v Praze. Radost byla veliká a obdrželi jsme pozvání ke slavnostnímu předání cen, prohlídce Muzea pražského vodárenství i s filmem, povídání o soutěži, fotografování a občerstvení. Vše se konalo 13. ledna 2012 v muzeu v Podolí. Na místě byly vystavené všechny úspěšné práce a atmosféra slavnostní i napjatá. Šestá A se umístila na 2. - 3. místě v Praze, sice jsme nepostoupili do celostátního kola, ale i tak je výsledek super. Získali jsme diplom, dárky od pořadatele a skvělou cenu – 27. ledna jdeme s oběma třídami, s nimiž jsme se účastnili vyhlášení vítězů, do kina na 3D film Návrat do přírody. A určitě nezapomeneme nejen na osudy lososů, ale i celé naší přírody. Dává nám přece život. Ve spolupráci s VI. A zapsala Ivana Černá

Je 17 hodin a ke škole putují karavany dívek se spacími pytli a karimatkami, pyžamy a plyšáky. První školní spaní vypukne každou chvíli. 45 děvčat čeká pečení cukroví, výroba svíček, tvoření vánočních ozdob, sestavování mozaiky života, zdobení stromečku, zpívání koled, pohádka Anděl Páně, dobrodružné usínaní pohromadě v teploučku a skvělá snídaně, povídání, diplomy, hraní a zpívání ráno na rozloučenou. Všichni doufají, že to bude super – těší se malé dívenky z 1. třídy i ty velké z devítky, těší se i učitelky a věří, že předvánoční zastavení ve shonu je to, co všem pomůže užít si radost a potěšení- je to vzájemný dárek…A jak to všechno probíhalo??? Podívejte se na fotky nebo se ptejte účastnic téhle povedené akce.
Osoby a obsazení: v hlavních rolích všichni: 45 dívek ze Smetanky a jejich učitelky ve škole spící, klávesy, zpěv a garant akce: Hana Vítová, ředitelka školy, hostující učitelky na večerní a ranní asistenci, menu schválila: Lenka Smékalová, menu připravila a servírovala: Blanka Haringová

DĚKUJEME RODIČŮM ZA PODPORU A VŠEM ZA TO, JAK PŘISPĚLI SVÝM DÍLEM KE KRÁSNÉMU PRŮBĚHU VEČERA, NOCI I RÁNA. –ič-

2.12.2011 jsme byli s paní učitelkou Jehličkovou a dalšími spolužáky v Archivu hlavního městě Prahy na Chodově. Jeli jsme tam metrem a autobusem. Když jsme dojeli do archivu, tak jsme museli být tiše a pozorní. Slečny v archivu nám rozdaly pokyny, jak se máme v archivu chovat. Napřed jsme si odložili v šatně a pak jsme všichni šli do větší místnosti, ve skupinách jsme se usadili ke stolům,kde nám rozdali velké katalogy, kde byla jména dávných žáků naší školy Na Smetance. Každý z nás měl jiné číslo roku,my jsme měli rok 1941 a úkolem bylo vypsat všechna jména lidí, kteří zmizeli ve válce. Katalogy vypadaly jako tlusté staré knihy. Z poloviny byly napsány psacím písmem učitelů a ze druhé poloviny tištěným písmem. Bylo docela náročné přečíst písmo učitelů.

Jména v katalozích měla většinou cizí původ příjmení,ale jejich nositelé byli narozeni v Československé republice a taky tu žili. Spousta lidí propadala a málo lidí prospělo s vyznamenáním.

Práce s knihami byla docela vyčerpávající a byli jsme unavení, ale na druhou stranu to bylo moc zajímavé. Strávili jsme tam 4 hod. Když jsme odcházeli, nejdříve jsme slečnám poděkovali,že jsme tam mohli pracovat. Do školy se nám nechtělo,ale museli jsme. L

Laura Perugini a Anna Purmannová, VIII.A

Dne 29.11. jsme navštívili Hrdličkovo muzeum člověka. Líbily se nám vystavené exponáty ve skleněných vitrínách. Byly tam i kostry primátů, což jsou opice – šimpanz, gorila a jiné. Když jsme si vše prohlídli,  průvodce nás zavedl do další místnosti. Nemohli jsme uvěřit vlastním očím. Byly tam mumie dělníků z Údolí králů v Egyptě i mumie koček. Škoda, že jsme na to měli málo času, protože venku čekala už další škola. Muzeum bylo velmi zajímavé, ale přes moc bych tam nezůstala.

Anna Hoffmanová (upravený text)

Projektový den pro osmičky a devítku

…a kdo si hraje, nezlobí… V duchu tohoto hesla jsme prožili 25. říjen v naší škole. Ráno si třídy připravovaly dvě hodiny prezentaci – každá třída si sepsala zákony, zvolila státní zřízení, název, hymnu, znak, rozdělily se funkce a úkoly a všichni pracovali jako pilné včelky. Dvě království a jednu demokratickou republiku jsme pak prezentovali v malé tělocvičně. Tam se taky velmi pěkně losovalo deset skupin po pěti žácích na další aktivity. Ve velké tělocvičně totiž čekalo deset kaskadérů na šňůrách ve výšce – 10 čerstvých syrových vajec- úkolem skupin bylo vytvořit jim hladké a měkké přistání do bezpečí – do novinových hnízd. Skupiny spolupracovaly, ale nesměly mluvit.

„No páni, to není možné, dnes je konečně 1. listopadu!!!“ Asi se divíte proč tak vyvádím…!? Tak já vám to  tedy povím:

Umíte si představit zábavný den ve škole? Asi jedině pod názvem „cukrárna nebo kino “, ale já mluvím o  hodinách strávených ve třídě nebo v tělocvičně.

Dnes máme totiž projektový den „SPOLEČNĚ JDE VŠECHNO LÍP“.

Účelem tohoto projektového dne je, abychom my,  žáci 6. a 7. tříd zjistili, že když táhneme za jeden provaz (pokud možno stejným směrem), tak vše dokážeme. Dostali jsme za úkol vymyslet svůj stát  ( království ) a zavést v něm určitá pravidla.  Složit hymnu, namalovat vlajku, vymyslet měnu a také ji namalovat , nakreslit mapu našeho státu.